Zasílání aktualit e-mailem
Off Road Průvodce   >   Destinace   >   Ukrajina s vozy   >   Archiv expedic

Ukrajina s vozy - Archiv expedic

Gradisca

(5.12.- 7.12.2015)

Zúčastnili jsme se tradiční největšího srazu offroadových aut v Evropě - "Citta di Gradisca 2015". Náš český team tvořilo 5 vozidel - průvodcovská Toyota LC105, Nissan Patrol, Toyota Landcruiser 200, Jeep Rubicon a Toyota Tundra. Setkání organizuje GFI Alpe Adria off road, koná se každoročně v italském městě Gradisca d´Isonzo - resp. v jeho okolí tohoto města, u hranic se Slovinskem. Tato akce se koná formou "zábavného" závodu v délce cca 125 km, kdy se jede podle velmi kvalitně připraveného roadbooku. Jezdilo se po šotolinových cestách, mezi místními vinicemi, zalesněnými roklemi a samozřejmě nechybělo ani v letošním roce několik různě hlubokých brodů. Během celého dne, kdy se tento závod koná, bylo několik zastávek na místních farmách, kde bylo připraveno občerstvení od místních farmářů - sýry, víno apod. Kdo měl zájem, mohl si produkty zakoupit. Letošního ročníku se zúčastnilo rekordní množství cca 625 offroadů z různých evropských zemí. Samozřejmě, že nejvíce bylo domácích Italů a také Němců, dále pak se zúčastnili zástupci Slovinska, Rakouska, Chorvatska, Slovenska, Švýcarska, Lucemburska atd.

Nyní k samotnému průběhu akce. Již v patek večer, kdy přímo v parku před samotným startem kempovalo nemálo účastníků bylo zřejmé, že dle druhu vozidel nás čeká jistě skutečný offroad. V sobotu, v 8.00 ráno se odstartovalo, náš původně čtyřčlenný team vyrazil asi v polovině startujících. Ke mně do průvodcovské Toyoty si sedl Ondra - Květošův syn, který jel hned za námi jako druhý. Byť pro Ondru byl tento "závod" prvním setkáním s navigací podle roadbooku, tak hned od začátku jsem věděl, že má talent a že mu to jde. Podle jednotlivých nákresů křižovatek a odboček jsme velice rychle postupovali po vytyčené trati stále více mimo civilizaci do přírody. Po asi půl hodině jízdy jsme se dostali do první náročnější pasáže v jednom z mnoha suchých řečišť v této oblasti. Jízda tímto řečištěm, plným oblázků, které vytvářejí velice měkký podklad, není pro začátečníky nic jednoduchého. Hned po vjezdu do řečiště jsme pružnou kurtou vyprošťovali mladé Italy s neupravenou Toyotou LandCruiser 70. Najeli na jednu z hranu tak, že se vozidlo dostalo do plného zkřížení a vzhledem k absenci uzávěrek diferenciálu v jejich voze se prostě zahrabali. Milan s Rubiconem nechal v tomto úseku plný průchod svým vášním a užíval si jízdu po tomto měkkém povrchu plnými doušky. Nevynechal jedinou naplavenou "kosu" (terénní zlom z naplaveného kačírku), prostě všechny přejel, no spíše přeletěl. Jízda v driftu po tomto povrchu je prostě veliká zábava. Květoš s Patrolem a Luboš v Toyotě LandCruiser 200 si jako offroadoví nováčci měli možnost vyzkoušet rozdíl jízdy bez a se zařazenou redukcí. Vyzkoušeli si nutnou dynamiku při výjezdech po takto měkkém povrchu a nutnou jízdu pod plynem v prudkém klesání, aby auto udrželo správný směr pohybu. Z koryta jsme asi po 10 km vyjeli, abychom mezi vinicemi přejeli zase do jiného řečiště. Kolem desáté dopoledne jsme dojeli do první ze tří "občerstvovacích stanic". Zde je čas na kávu, ale zejména se tu k nám přidala naše pátá posádka - Tonda se svou drahou polovičkou a černou Toyotou Tundrou 5,7 double cab - 6m dlouhé, 2 metry široké, 2,5 metru vysoké a kompletně expedičně postavené auto. Pneumatiky 35", zvýšený podvozek, pevnostní zadní i přední nárazník s navijákem, Safari Snorkel (zvýšené sání), expediční zahrádka a na nástavbě korby černý střešní stan Maggiolina Airtop od společnosti Autohome - vše designově doladěné k dokonalosti.

Po výtečné italské kávě pokračujeme dál po trati dle výborné přesné navigace Ondry, který se skutečně rychle otrkal. Přijíždíme do složitějšího úseku s velikými kameny. Pro našeho nenazvedaného Patrola a nenazvedanou Toyotu LC200 volíme jednodušší cestu - tedy objezd krátkým, ale velmi prudkým kopcem dolu, chlapi sjíždí zkušené na redukovanou jedna. My s Ondrou s průvodcovskou upravenou Toyotou LandCruiser 105 a Tonda s Tundrou projíždíme sekci na redukovanou jedna pomalinku po velikých kamenech. Výborný úsek pro nácvik jízdy po tomto povrchu. Pokračujeme dál. Díky již zmiňovanému Ondrově dobrému čtení ve skutečně výborně připraveném roadbooku předjíždíme jednu bloudící posádku za druhou. Dostáváme se do dalšího řečiště, tentokrát s rozbahněným dnem. První jedeme my se 105tkou, trochu více plynu přes bahno a ouha, i tak to bylo málo. Bláta víc než dost a zahrabáváme se asi 10cm od betonového patníku naplaveného v blátě uprostřed řeky. Nejprve zadní a přední uzávěrka diferenciálu současně a rozhýbat auto, pak pouze se zadní uzávěrkou s levým reidem a "zadout" (silně přidat plyn) na zpátečku. No a jsme venku zpět před bahnem. Teď víc plynu než prvně a zdoláváme tento úsek. Pokračujeme z koryta na cestu mezi dalšími vinicemi a hned následuje koryto další - tentokrát ale s hlubší vodou. Čeká nás jeden z celkové 5ti brodů v tomto dni. Tento je asi 100m dlouhý, proti proudu řeky a uprostřed asi 80cm hluboký. Postupně jeden po druhém brod zdoláváme. Ještě že Květoš s Lubošem mají na svých miláčcích Snorkely. Můžou stejně jako my ostatní, s nazvedanými auty, být v klidu a nebát se, že by si motor v autě cucnul vodu. Po výjezdu nás opět čekají cesty mezi vinicemi, ale projíždíme i malé vesničky a samostatná hospodářství ve zvlněné krajině.

Těsně po poledni se dostáváme k druhé "občerstvovací stanici" - obědové. Vařené kroupy se zapečeným listovým špenátem nás sice moc nenasytily, ale vzhledem k počtu startujících posádek - tedy 650 vozidel, se nedá očekávat žádný gurmánský oběd o pěti chodech. Zde jsme dorazili mezi prvními, a tak můžeme sledovat a prohlížet si různá auta, která se tohoto největšího offroadového setkání v Evropě účastní. Vidíme tu Hummera na 10ti cm body liftu, vysoko nadzvedané Nissany Patrol, Suzuki Samuraje, Land Rovery Defendery různého typu i stáří. Čeho je bezkonkurenčně nejvíce je Jeepů a to snad všech kdy vyráběných typů ve kvalitních, ale i roztodivných úpravách. Na druhou třetinu závodu jsme vyrazili kolem druhé odpoledne. Po poměrně krátkém čase jsme se dostali do úzké zalesněné rokle, která byla pro velikou Tundru skutečným oříškem. Projíždíme velice zúženou cestou, která se vine mezi stromy. Jedna "branka" střídá druhou, jako při slalomu. Přichází několik příčných prahů, které u dlouhé Tundry vyzkouší její přejezdový úhel. Dostáváme se opět do koryta řeky, jeden mělčí brod střídá druhý. Cesta přechází z jednoho břehu na druhý. Místy musí být průjezdy tak pomalé, že se začíná tvořit fronta. Po 20 min. čekání zjišťujeme, že zácpu způsobil prudký šikmý a nakloněný schod na výjezdu z koryta řeky. Velím redukovaná dvě, "zadout" a jsme jeden po druhém z koryta venku. Pak ještě malý schůdek dolů s protisvahem - zde je nutné s nenazvedanými vozy sjíždět šikmo a díky zkřížení si pomoci v nájezdových úhlech. Po asi 100 metrech se trasa vrací zpět do koryta řeky. Tentokrát je dno byť měkké z kačírků, ale suché. Můžeme tedy zrychlit a celá kolona vozidel, která se díky trialovému průjezdu po břehu zpomalila, se opět rozjíždí a my v roadbooku otáčíme jednu stránku za druhou. Opouštíme koryto a následující hodinu nás trasa zavádí opět mezi vinice a rozsáhlé hospodářské usedlosti. Dostáváme se k sérii těsně po sobě jdoucích křižovatek a odbočení, všichni bloudí, otáčí se , vrací se, ale my pokračujeme jen s malým přibrzděním dál, až k nově budované vinici. Zde se trasa opět rozděluje na těžkou a lehkou. Samozřejmě volíme těžkou. Řadíme redukovaná dvě, bez uzávěrek, dva tisíce otáček a šplháme po kraji nově budované vinice až k ruinám stalé usedlosti, tam se cesta dostává na hřeben, který stoupá ostře na samý vrchol vinice. Podkladem je bláto, i když uježděné, takže musíme udržovat rychlost. Z vrchu této vinice je nádherný pohled do přilehlého údolí. Hledíme do mapy a Rooadbooku a zjišťujeme, že jsme přímo na hranicích se Slovinskem. To údolí s vinicemi vlevo je Slovinsko. Slunce zapadá a my se západem slunce dojíždíme do místního vinařství k ochutnávce místního červeného a bílého vína, k čemuž neodmyslitelně patří i místní sýry. U živého ohně se ohříváme, ochutnáváme místní výborné červené víno. Zdá se, že jsme na konci roadbooku, zbývají jen čtyři stránky. Padla tma a my vyrážíme směr cíl. Díky tmě se však vše mění, orientace je složitější, odbočky nejsou vidět, a tak i naše krátká kolona se trhá. Proti nám z ničeho nic ostatní auta. Spousta lidí bloudí. My však na sebe čekáme a vzhledem k pomalejší a rozvážné jízdě se dostáváme přesně podle roadbooku do cíle. Je tma, v cíli se loučíme s hlavním organizátorem celé akce.

Závěrem je nutné nejen poděkovat organizátorům za zorganizování setkání, ale smeknout před nimi klobouk, protože za jeden den provést 625 posádek podle roadbooku po trati dlouhé 125 km, tak aby všichni mohli vystartovat a všichni projet cílem, je skutečně úctyhodné. Nemluvě o tom, že se ještě všichni během dne třikrát občerství. Skutečně jedinečný podnik v Evropě. Děkujeme za účast Květošovi a jeho posádce v Patrolu, stejně jako Lubošové posádce Toyoty Land Cruiser 200, samozřejmě i Milanovi s Rubiconem a posádce Toyoty Tundry s Tondou za volantem. V závěru je nutné vyzvednout navigaci Ondry, který jel po celou dobu se mnou v průvodcovské Toyotě Land Cruiser 105. Tak zase za rok.



Reportáž v časopisu Off Road 6/2015






© 2024 Off Road EXPEDITIONS s.r.o., Všechna práva vyhrazena.   |   Ochrana osobních údajů   |   Cookies
Bez předchozího písemného souhlasu není dovoleno další publikování, distribuce nebo tisk materiálů zveřejněných na tomto serveru.